Praha –> Londýn

5.00

Po čtvrté zvedám hlavu ze záchodové mísy. NERVY. MEGA NERVY. Takhle mi bylo naposledy před maturitou. V hlavě mám guláš a ptám se sama sebe, jestli se na to přece jen nevykašlu…  

Vystupuji z auta, do jedné ruky popadnu kufr a do druhé kabelku. Uffff, ta kabelka snad váží víc jak ten kufr! Nervózně se rozhlížím po letišti a hledám O. a až ho uvidím, všechny pochybnosti přejdou a já budu vědět, že tohle je ta správná cesta. Dříve než O. vidím jeho mamku, která se snaží zadržet slzy a je mi ještě hůř, než mi bylo.

Jsem na pokraji zhroucení a přitom se nacházím na místě, které miluji ze všech nejvíc- na letišti. Všude okolo pobíhá tisíce lidí a tisíce příběhů. Miluji létání a tu chvíli kdy se letadlo zvedne ze země, ten zvláštní pocit v břiše. A taky miluji pozorovat mraky. Vypadají jako obří cukrová vata.

A to, že jsem si musela dát kafe a něco malýho na zub a projít všechny obchody a málem nám kvůli tomu uletělo letadlo snad ani nebudu komentovat.

10.05 Letiště Václava Havla -> Stansted

Let naštěstí proběhl úplně v klidu! To se ale nedalo říct o hledání autobusu, který nás měl odvézt do
centra Londýna. Těžký kufr, těžká taška, hladová, pršelo (jak jinak) a ten autobus prostě nikde. Chodili jsme sem a tam a pořád nám nikdo nebyl schopný poradit, odkud ten autobus odjíždí! Když jsem přestala věřit, že to někdy najdeme, odchytil mě nějaký pán a ptal se mě, jestli zrovna tenhle autobus hledáme a ať chvilku počkáme, že za několik minut přijede. Ufff! Opravdu za pár minut přijel a my tak vyrazili směr nový domov.

Posílám spoooustu pozdravů z krásného, i když deštivého Londýna. 

S láskou A.