Jak čas běží a proč by den měl mít aspoň 48 hodin

Ta chvíle, kdy jsme se rozhodli, že v Česku vlastně nechceme žít, že zahodíme jistoty a poznáme svět. Přijde mi to jako včera.  A teď se nám to pomalu blíží a do odletu zbývá pár dní!!! No dobře, tak nééé pár dní, ale přesně měsíc. 

Pořád jsem si říkala „je ještě čas, spousta času“ a teď bych potřebovala, aby měl den tak 48 hodin.  Tolik věcí, co bych měla zařídit, a přijde mi, že absolutně nic nestíhám. 

Vypovědět byt. Jako šílená lítám po bytě a snažím se zabalit vše, co vidím. Vrhám se na oblečení, balim, balim a najednou je přede mnou 10 IKEA tašek plných oblečení. Tolik?? Zvláštní! Proč mi tedy každé ráno přijde, že nemám co na sebe?! Opravdu nechápu, kde jsme to všechno vzali! Teď se naposledy podívat z balkónu, odevzdat klíče, dát si poslední kafe v kavárně, do které jsem to měla z bytečku jen pár schodů. Achjo, bude mi to tu chybět.

Nechat vytrhnout moudráky. Jsem strašně moc odvážná a už jsem to 2x odložila…  

Koupit letenky.  4.11 JUPÍÍÍÍ.

Zařídit řidičák. Už se vidím, jak jezdím někde po Anglii na druhý straně. HA HA HA, určitě NE.

Vymyslet jak celý svůj život narvu do 20kg kufru.